Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Heřmánkem - Zpravodaj z Kamenice

2. 6. 2011

Pavel ŠímaNěkdejší úspěšný fotograf a sportovec Pavel Šíma se už přes dvacet let věnuje přírodnímu léčení  - i když on slovo „léčení“ nemá rád – tedy čištění těla. Jeho „ordinace“ je příjemně provoněná bylinkami, které, zabalené v sáčcích, zabírají celou jednu stěnu místnosti. Jak říká, mechanismus lidského těla je ve své podstatě velmi jednoduchý a jakmile se někdo snaží hledat v něm složitost, obvykle je to spíš na škodu. Na svém kontě má dvě úspěšné knihy, v nichž radí, jak by se člověk měl o své tělo starat, aby mohl naplno žít a nikoliv jen přežíval.

Jak jste se vůbec k léčitelství dostal?

Stejnou otázku mi položil jeden významný čínský léčitel, když jsem se s ním setkal. V Číně se totiž toto „umění“ a schopnosti dědí v rodině, z generace na generaci. Ale u mě tomu tak nebylo, protože tatínek byl nádražák a maminka v domácnosti. Tím jsem zjistil, že tato schopnost není daná od rodičů, ale musí přijít impulz. A u mě ten impulz byl kómatický stav, který jsem prodělal. Všem, kteří prodělají kóma a dostanou se z něho, se otevřou takzvané rezervní mozkové buňky. A tyto buňky u lidí probudí určité schopnosti – a u mě to byla tahle. Poté jsem potkal lidi, kteří mě nasměrovali tím správným směrem. Takovým člověkem byla léčitelka paní Kamenická. Začala mě čistit bylinami, to mi bylo 37 let. A když na první kontrole viděla můj rozbor z moči, tak na mě jen zakřičela: ´Nesahej na prášky!´ A já jí na to odpověděl: ´Paní doktorko´ – ona byla doktorka přírodních věd – ´paní doktorko, buďte klidná, to už určitě nebudu.´ A tak jsem pochopil, že právě prášky mě ucpávaly a ucpávaly, až jsem skončil v kómatu. Takže můj poslední chemický lék byl ten, který mě nakonec přivedl do kómatu. A od toho se pak všechno odvíjelo. Začala ze mě vycházet špína, nashromážděná za těch 37 let, protože jsem do té doby byl pořád nemocný. Já jsem ve skutečnosti nebyl nemocný, ale doktoři zaléčovali to, co tělo chtělo vyhodit… A tak jsem začal zkoumat ten jednoduchý princip, na kterém tělo funguje. Za nějaký čas jsem začal říkat svým kamarádům, vrcholovým sportovcům, co jim je, aniž by mi oni říkali, jaké mají zdravotní problémy a oni se nesmírně divili. Začal jsem je léčit bylinami a postupně se o mně dozvídalo víc a víc lidí.

Takže Vy jste získal schopnost vidět nemocné orgány v těle?

Ano, pohledem do očí. Protože oči člověka jsou jako displej u počítače. Na jedné tiskovce po revoluci mi novináři říkali: My Vám závidíme tuhle schopnost. A já jim odpovídal: To ale není o co stát, protože dřív jsem se podíval na ženskou, která se mi líbila, a v duchu jsem si s ní už dával rande. Zatímco teď vidím její vnitřnosti a říkám si, bože, ta je sežraná. Takže umět vidět do lidí zas taková deviza není. Lepší je dívat se na ně povrchně, jak vypadají, jak jsou oblečení. Tak jsem se musel naučit nedívat se lidem do očí, protože jsem to často nevydržel a snažil jsem se jim i na ulici poradit, což se ne vždycky setkalo s příznivou odezvou.

Jak jste přišel ke svojí přezdívce Heřmánek?

Když jsem se přírodnímu čištění těla začal věnovat jako své profesi, začínal jsem nejprve u vrcholových sportovců a jejich trenérů v ordinaci na Strahovských kolejích. Byliny, které jsem jim doporučoval, jsem původně sbíral a sušil sám, míchal jsem směsi a potřeboval jsem je nějak označit, že to jsou moje byliny. A z dětství si pamatuji, že nejpoužívanější bylinou u nás byl heřmánek. A tak se heřmánek stal symbolem mých bylin, a postupem času mi začali lidé říkat „pane Heřmánku“.

S jakými problémy k vám nejčastěji lidé přicházejí? Nebo jinak: z čeho nejčastěji pramení zdravotní problémy lidí, kteří za Vámi přijdou s prosbou, abyste jim pomohl?

Vy si příště budete muset nejdřív přečíst moje knížky a pak uděláme rozhovor. Tam to je všechno popsané. Ve svých knížkách právě popisuji, jak je tělo jednoduché a zranitelné tím, co se na nás sype. Podívejte se na tričko za jeden den. Co o něm řeknete? Že je špinavé?

Ano, samozřejmě.

Vidíte. Ale to, co spadne na Vás, je i ve Vás, protože to dýcháte. A ještě k tomu, jak dýcháte, tak vlastně přisáváte prach z většího okolí. A protože lidi se vesměs neumějí pořádně vysmrkat, tak se jim to dostává do plic a nevrací se to ven dutinami, tak se jim zhoršuje zrak, uši, zuby, pokožka atd. A chemická medicína, když se podívá na úplně stejně zašpiněné tělo uvnitř, jako je to tričko, řekne třeba, že máte astma. A pak zjistíte, co to vlastně je chemická medicína. Doktoři, kteří Vás mají uzdravit, často sami mají zdravotní problémy, nosí brýle, vypadávají jim vlasy. Každý je specialistou na nějaký orgán a zná třeba jen zánět středního ucha. Ale on neexistuje žádný zánět středního ucha, jsou to nevysmrkané nudle, které nemohly ven nosem. To máte, jako když přehradíte řeku, ta se také nezastaví, ale začne se často rozlévat někam, kam Vy nechcete.

Kudy k nám tedy nemoci přicházejí? Nosem? Dýcháním?

Nemoci k nám nepřicházejí, protože žádné nemoci nejsou. Prostě nejsou. Ale vzhledem k tomu, že lidi jsou čím dál více zanesení, tak ta špína je zdrojem bakterií. Bakterie nežijí v čistém prostředí, nežijí tudíž ani v čistém těle. Čím víc tedy v sobě budete mít špíny, kterou nepošlete ven nosem, tak budete mít v sobě čím dál tím víc bakterií, protože jim připravujete živnou půdu.

Odolnost těla je do určité míry dána také geneticky, to je pravda. Já tomu říkám, že máte silnější baterku. Ta sídlí v páteři. Omyl je, že se říká, že energii získáváme z jídla. Je to nesmysl. Jídlem získáváme pouze výživu. Tím vyvracím tvrzení mnohých, kteří říkají, že energii máme z jídla. To je jeden z důvodů, proč lidé často říkají, že moje knížky jsou revoluční.

Já sám knížky nečtu, protože kdybych hodně četl, tak bych na nic nepřišel, protože bych byl ovlivněn druhými. A pravda může být často úplně jiná, než jak se o ní píše, to koneckonců víme z historie. Proto se také moje léčení nedá přiřadit k žádné léčebné metodě. Já se prostě řídím selským rozumem a jdu vlastní cestou.

Bylinné směsi si připravujete sám?

Dřív to tak bylo. Teď mám svoje sběrače, většinou babky kořenářky, které byliny sbírají opravdu s láskou – a to se na těch bylinách také projeví. Byliny si pak odebere moje bylinkářka, která je naporcuje do sáčků, míchá směsi a vozí mi je. Máme vytyčené čisté lokality, známe své sběrače, víme, že umějí byliny sušit, víme, kde byliny sbírali.  

Můžete něco doporučit čtenářům, aby k lékaři – potažmo ani k léčiteli – nemuseli chodit?

Ano, od toho jsou právě moje knížky, v nich je všechno popsáno. Já jsem tady od toho, abych lidem pomohl v začátku, v tom čištění. Pak už můžou sami. Nedávno mě navštívila jedna paní, která u mě byla na čištění zhruba před téměř 20 lety. Teď je zdravá a mě už nepotřebuje. Když vyčistíme tělo a Vy pochopíte jeho princip, tak už pak víte, co jste dělala špatně. Chyby odbouráte při čištění, naučíte se pít hodně převařené vody a také to, že máte uvolňovat nos – a to stačí.

Jaké „bylinkové“ plány máte v nejbližší budoucnosti?

Když se všechno podaří, rád bych ještě do léta stihl otevřít čajovnu, aby si lidé v Kamenici mohli jít posedět také někam jinam než jen do hospody na pivo nebo do cukrárny a cpát se dorty. Ono to totiž není tak, že správné je automaticky to, co dělá většina.

Děkuji Vám za rozhovor.

Lucie Moučková

Zdroj: Zpravodaj z Kamenice z června 2011 - rozhovor s Lucií Moučkovou, šéfredaktorkou obecního Zpravodaje, překladatelkou a tlumočnicí z NJ a AJ (lucie.mouckova@seznam.cz).